V pondělí 3. června se skupina devíti zájemců poskládaných ze třech tříd – sexty, 3. B a septimy – zúčastnila studentského pochodu připomínajícího postoloprtský masakr z června 1945. Jednalo se o  třetí ročník akce, jejímž hlavním organizátorem je Petr Zemánek, učitel Gymnázia Jana Keplera a  kastelán na hradech Točník a Žebrák. Dva předchozí pochody šly po stopách Němců vyháněných ze Žatce. Letos se účastníci vydali opačným směrem, aby alespoň symbolicky přispěli ke smíření a  „návratu“. Mohlo k tomu pomoci i jméno jedné z obětí, které si na začátku kolíčkem připnuli na oblečení a donesli až do cíle – na náměstí Svobody…

Hned na startu studenti odpovídali na dotazy reportérů Českého rozhlasu a České televize, ti pak s nimi absolvovali několik dalších kilometrů. Po cestě jsme se několikrát zastavili – např. na místě, kde ještě nedávno stála kasárna, která byla svědectvím největší hromadné vraždy v československých dějinách. A v současné době se na místě, v jejichž těsné blízkosti jsou dosud hromadné hroby, chystá projekt stavby rodinných domů. Takových absurdit je v Postoloprtech hodně, bohužel. Za školou jsme náhodou potkali pamětníka, jehož otce zde zastřelili a on pak chodil do školy a celý život žije blízko místa hromadných hrobů.

„Společně se chceme postavit proti uplatňování kolektivní viny, lži, nenávisti a zášti proti těm, kteří mluví jiným jazykem nebo jinak vypadají. Společně se chceme postavit bílým místům v naší historii. Chceme nazývat věci a události pravými jmény.“ Tato slova pořadatelé použili v tiskové zprávě, kterou zvali na akci širokou veřejnost.

Žatecká krajina patří krátce do UNESCO, šli jsme obklopeni z obou stran chmelnicemi, ve vesnicích nacházeli stopy někdejšího bohatství místních pěstitelů. Většinou šlo o židy, o Němce – 20. století obrátilo vzhůru nohama to, co platilo po staletí. Zastavili jsme se u nedávno instalovaného kříže v levonické bažantnici a na nádvoří zámku ve Stekníku. Po příchodu do Žatce, kdy už jsme v nohách měli přes 18 km, jsme potkali v kapucínské zahradě Jana ze Žatce a míjeli památníky instalované volyňskými Čechy. Náš cíl byl v nově opravených prostorách synagogy a rabinátu, někteří z účastníků zůstali na podvečerní pietní připomínku památky obětí.

Marcela Svejkovská

„Mně se pochod líbil. Převážně v jaké náladě jsme šli, vše bylo nenucené a všichni jsme tam šli dobrovolně a chtěli jsme se o tom dozvědět nejvíce.

Kupodivu mě nejvíce překvapil náhodný kolemjdoucí pamětník, a jak vyprávěl o svém dětství a svém otci.“ Patrik

„Nejvíce mě zarazila lhostejnost tamních obyvatel a zamlčování všech těch strašlivých věcí, které se v  Postoloprtech staly, a tak jsem moc ráda, že jsem se mohla zúčastnit akce, která tyto krutosti, o  kterých jsem do nedávna neměla ani tušení, připomíná.“ Tereza

„Dnešní akce mě zaujala úplně ve všem. Pan Zemánek zajímavě vyprávěl příběh Postoloprt a stovek lidí, kteří zde byli krutě popraveni. Jinak Postoloprty jsou krásné město se zajímavou architekturou, nerozumím tomu, proč musela být rozbořena kasárna z dob napoleonských válek.“ Anna

„Protože se zajímám o moderní dějiny, dnešní akce mě hodně bavila. Cestou jsem si povídal s paní, která se narodila v německé rodině v Žatci a jejíž příbuzní také zemřeli v Postoloprtech.“ Jakub