Od pondělí 8. do pátku 12. května jsme pobývali v Jiřetíně pod Jedlovou. Byli jsme ubytováni v horské chalupě s rozsáhlým venkovním areálem, na kterém bylo velké fotbalové hřiště, a všude okolo les. Celý týden jsme hodně chodili a pokaždé vedla většina naší cesty lesem. Hráli jsme fotbal a volejbal a ping pong, měli s sebou deskové hry, ve chvílích volna jsme si četli. Doprovázely nás učitelky Marcela Svejkovská, Dagmar Nix, Alena Benešová a Sabina Fejsáková, které pro nás měly nachystaný na každý den bohatý program.

Průběžně jsme hráli spoustu her – kromě deskových i poznávacích. Nejdéle trvala hra na ovoce, u té jsme se asi nejvíc nasmáli. Jednou jsme také skládali ve skupinách básničky, které jsme měli doplnit nějakými vhodnými zvuky. Porota (učitelky a malý František) pak hodnotila, vyhrály to dvě party, které měly stejný počet bodů.

V úterý nás čekala cesta lesem na Jedlovou, šli jsme strašný krpál, skoro jako v Himalájích. Pro některé z nás to byl zatím nejprudší kopec, který jsme vyšlapali. Ale nahoře nás čekal nádherný výhled z rozhledny, občerstvení a cesta dolů pak byla úžasná a rychlá.

Ve středu jsme se vydali vlakem do Žitavy, předtím jsme museli dojít na 3 km vzdálené nádraží v Jedlové. Nejprve jsme v Německu navštívili ZOO (der Tierpark), ve skupinkách chodili mezi zvířaty, většina výběhů byla otevřených a některá zvířata byla hodně kontaktní. V žitavské ZOO měli skvělou zmrzlinu. Odtud jsme pak dlouhou alejí došli do centra, kde jsme nejprve chodili po památkách, po kterých nás provázeli někteří ze spolužáků. Nádherné byly kostely a květinové hodiny, celkově měla Žitava příjemnou atmosféru. Na náměstí jsme dostali rozchod, chtěli jsme si dát další zmrzlinu, němčináři se pokusili uplatnit němčinu při objednávání jídla, často na nás ale v obchodech nebo autobuse promluvili česky. Přece jen leží Žitava kousek od našich hranic a v minulosti jsme spolu měli hodně společného. Za celý den jsme ušli skoro 20 kilometrů, šlo o další rekord pro některé „nechodiče“.

Ve čtvrtek jsme se mohli rozdělit, zájemci šli na zříceninu hradu Tolštejna, ze které je výhled na Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, České středohoří a dokonce až na Krušné hory. Ti, kteří se odhodlali ujít dalších deset kilometrů, byli odměněni nejen překrásnou krajinou, ale mohli se i občerstvit v hradní restauraci. Po návratu na nás čekala šifrovací hra, která spočívala v hledání indicií a pak v práci s textem. Naším úkolem bylo poznat zemi a pak číst a pracovat s ukázkou z knihy, kterou napsal spisovatel z té země. Na konci jsme předváděli živé obrazy, zahráli si na kameloty a vysvětlovali, jak jsme přišli na řešení hádanky. V tento předposlední den jsme se také skamarádili s prvňáčky, kteří byli ubytovaní v sousední chalupě a chodili na stejné hřiště. Věnovali jsme se jim skoro celé odpoledne. V úterý a ve čtvrtek jsme se dívali na přenos Eurovize, zároveň jsme si zazpívali a zatancovali.

Myslím, že naše kamarádství se zde prohloubilo. Spolužáci byli hodní a chovali se jinak než ve škole, mohli jsme se poznat ze svých dalších povahových stránek. S učiteli jsme si opékali buřty a chleby, za krásného počasí.

Výlet jsme si náramně užili a prožili a děkujeme za něj i za finanční podporu Ústeckého kraje.

žáci tercie, 16. května 2023, v Kadani