Poslední květnové pondělí a úterý strávili studenti 3. B na semináři v Památníku Terezín. Dopoledne se z Kadaně vydali vlakem do Bohušovic nad Ohří, odkud šli pěšky do Terezína, po stopách prvních transportů před vybudováním vlečky. Ještě na nádraží si připomněli památku Karla Košvance, Spravedlivého mezi národy, železničáře, který do ghetta pašoval jídlo a i jinak vězněným pomáhal. Dalšími zastaveními byly křesťanský a židovský hřbitov, krematorium a postáli i u javoru, stromu terezínských dětí. Ještě před příchodem si u hradeb připomněli Doris Grozdanovičovou, která právě zde pásla ovečky. Ke vzpomínkám na Doris se pak během semináře vraceli ještě několikrát.
Poté, co se studenti ubytovali v Magdeburských kasárnách, čekala je přednáška o historii Terezína zaměřená především na život v ghettu. Po obědě se všichni vydali na prohlídku Muzea ghetta, kde se lektor zaměřil na osudy dětí, na Petra Ginze, časopis Vedem a republiku Škyt, zvláštní pozornost věnoval kresbám a malbám Helgy Weissové-Hoškové. Pak procházeli náměstím a terezínskými ulicemi, zastavovali se a naslouchali komentářům ke zdejšímu životu za protektorátu, zašli do bývalé modlitebny a mansardní místnosti. Zamířili k vlečce, márnici, kolumbáriu a krematoriu. Některé reálie byly třeťákům známé, protože v dubnu absolvovali workshopy v Památníku ticha, kde pracovali s příběhy některých bývalých terezínských vězňů, mnozí si vybrali tematické workshopy i během březnového projektového dne (Martina Šmoka, Ivy Vachkové, Josefa Märce). Prohlídku míst paměti ukončili v prvním patře Magdeburských kasáren, kde jsou k vidění vzorové ženské ubikace a jedna expozice věnovaná kultuře v ghettu. Po chvíli odpočinku a po večeři se znovu vydali ven, cílem byla prohlídka podzemí. Té předcházela zajímavá přednáška o dějinách fortifikace a o zbraních, pak ve dvou skupinách a s lucerničkami procházeli temnými, úzkými, křivolakými chodbami. Na konci průvodci studenty vyzvali, jestli jsou mezi nimi stateční, kteří by chtěli projít kus trasy zcela potmě. Přihlásili se všichni, chytili se za ramena a společně (a občas za velkého ječení) šli kus tmou. Učitelka statečně hlídala venku batohy. První den semináře uzavřeli v přednáškové půdní místnosti, kde naslouchali nahraným vzpomínkám Doris Grozdanovičové, se kterými pak dále ve skupinách pracovali. A den uzavřeli v kruhu na zemi sdílením výsledků pátrání.
Celou noc pršelo a my se po snídani vydali v dešti do Malé pevnosti, kterou nás provázela další z lektorek vzdělávacího oddělení. Déšť i pochmurné prostředí dokreslovaly výklad o neveselé historii místa. Cestou zpátky do města jsme si ještě ukázali stopy minulosti ze srpna 1968 – na hradbách vyvedený zbytek nápisu v ruštině – „nět kontrarevolucia“. Po obědě jsme se přesunuli na poslední bod programu – workshop Láska v ghettu, který byl postaven na nahrávkách pamětníků (z databáze USC Shoa Foundation), třeťáci byli paní lektorkou vychváleni za skvělou interakci a přemýšlivé dotazy.
Domů jsme se svezli už z Terezína, z Lovosic do Mostu se projeli Švestkovou drahou krásnou krajinou Českého středohoří a sdíleli bohaté dojmy ze dvou dnů nabitých vzdělávacími aktivitami a nachozenými kilometry.
„Zjistila jsem, jaký život měli lidé žijící v ghettu. Začaly mi do sebe zapadat věci. … Atmosféra v Terezíně mi přišla podivná. Pozůstatky minulosti jsou všude kolem, ale život lidí pokračuje dál.“ Anna
„Výlet se mi líbil po všech stránkách, akorát jsme byli hodně unavený. Mé očekávání to splnilo, načerpala jsem tu strašnou atmosféru v Terezíně. Ustálila jsem si spoustu informací a dozvěděla se hodně nového. Nejvíce se mi líbilo poslouchat přímo rozhovory s pamětníky a slyšet to jejich slovy. Doteď jsem si myslela, že Terezín byl koncentrační tábor, teď už vím, jak vše bylo.“ Eliška
„Byla to zkušenost, na kterou nikdy nezapomenu. Věděla jsem, že minulost Terezína byla krutá, ale po návštěvě jsem vše viděla ještě v jiném světle.“ Viktorie
Mgr. Marcela Svejkovská
Přednáška a workshop byly hrazeny z Operačního programu Jan Amos Komenský, registrační číslo projektu: CZ.02.02.XX/00/22_003/0004804.
