Jak to na takové stáži vlastně probíhá? Ze začátku si vyberete stáž, která by vás mohla zajímat. Ale musíte počítat i s tím, že ne vždy půjde vše podle plánu a je možné, že vás stáž přestane bavit. Také je možné, že dostanete něco úplně jiného, než jste od stáže očekávali. Proto uvažujte s rozmyslem, zdali do toho opravdu chcete jít. Jestli vám za to ty probrečené hodiny, kdy nestíháte vůbec nic, ale musíte podávat výkony, stojí. Ale pokud si zatím opravdu stojíte, tak do toho jděte. Můžete tam poznat báječné lidi. Já poznala opravdu skvělé holky, které tu zde stojí za zmínění. Jejich jména jsou Bára a Lucka a pokud budete mít někdy možnost poznat tato děvčata, určitě neprohloupíte a svůj čas s nimi neztratíte. Dále na stáži zjistíte nejen něco nového, ale také se něčemu novému i přiučíte. Musím vás však varovat. Pokud se v polovině stáže rozhodnete, že už vlastně nemůžete a že vás vše psychicky vyčerpalo, tak je to naprosto normální stav. Proto vám dám radu, abyste se v polovině stáže nevzdávali a nekončili. Už za sebou máte polovinu a byla by škoda z toho odstoupit, když už jste tomu věnovali svůj čas. A nakonec, když pak stáž jednoho dne skončí, nejspíš budete litovat toho, že už nepojedete na místo, kde jste plnili různé úkoly jako stážista. Už nikdy neotevřete notebook a nebudete plnit měsíční výkaz, kolik hodin jste strávili na stáži. Neleknete se, že jste zapomněli zapsat například u mé stáže cla nebo kódy národních autorit.

Vybrala jsem si stáž ohledně českého jazyka, kde se zabýváme literaturou pro děti a mládež. Předem musím upozornit, že na stáži za měsíc trávím klidně i 50 hodin. Což je běžný pracovní týden jednoho člověka. S děvčaty, se kterými jsem na stáži, tak nám byl na začátku byl Slovník české literatury, kde nám byla rozdělena písmena podle abecedy a podle nich jsme měly nacházet autory píšící pro děti a mládež. Asi si myslíte, jak jednoduché to bylo, ale vyvedu vás z omylu. Musíte si každého autora přečíst dopodrobna, abyste zjistili, jestli nenapsal jednu malou knížečku pro děti, protože i ta malá bezvýznamná kniha z něj dělá autora pro děti a mládež. Jakmile jsme toto měly hotové, byly jsme přesunuty na česká nakladatelství. Divili byste se, kdybyste zjistili, kolik nakladatelství u nás v České republice působí. Asi se ptáte kolik? Tak já vám to tedy povím. Je to přesně 1098 nakladatelství. Asi si říkáte tolik? Ano, tolik a každé nakladatelství jsme musely projet a přečíst dané popisy ke knihám, abychom zjistily, jestli je to ta správná kniha pro nás. Já jsem k tomu ještě pracovala na clech a kódech národních autorit. Každý spisovatel má přidělené clo, které ho spojuje s knihami, které napsal. Cla by měla být u všech autorů, ale kódy národních autorit tak čitelné nejsou. Někteří spisovatelé je nemají, ale to je nedělá méně úspěšnými. Jelikož si svou práci plním s přesností, byla jsem přesunuta k časopisům jako je Malý čtenář, Ohníček, Mateřídouška. Momentálně pracuji na časopise Mateřídouška, která je někdy opravdu vyčerpávající. Jak říkám, člověk někdy ztratí pojem o čase a stráví nad vyhledáváním a procházením jednotlivých časopisů nebo dalšími již vyjmenovanými činnostmi třeba 6 hodin. Pokud se však podíváte do Mateřídoušky, tak vidíte, jak je tento časopis trochu zavádějící. Všímáte si, že některá jména dětí, které píší do Mateřídoušky, se často opakují. Proto si říkáte, že redaktoři měli opravdu na pilno, aby stihli napsat básničky za děti. Moje práce na této stáži ještě není u konce. Ještě mi zbývá půl roku, který budeme také trávit jinak. Ale věřím, že vše zvládneme. Moc chci poděkovat mojí škole a také panu řediteli, který mi tuto možnost nabídl. Dále bych chtěla poděkovat učitelům, kteří na mou práci přihlédli a myslím si, že občas i přimhouřili nějaké to „očíčko“.

Natálie Bartoňová, 3. ročník