Cykloturistický kurz 2022

Cykloturistický kurz 2022

Začátkem školního roku (ve dnech 12. až 16. září) se většina třeťáků a septimánů vydala na cyklistický (nebo také turistický) kurz, který se na našem gymnáziu už léta pořádá. V době, kdy ostatní seděli v lavicích, učili se o rostlinách, panovnících a literatuře, nakládali dole před školou naši učitelé Tomáš Řehák a David Ďulík kola pod dohledem pana učitele Jana Peštuky, který měl celý kurz na starosti. Studenty doprovázeli i další pedagogové – Šárka Lendvorská, Dita Kuchtaninová a Ivan Bílek.

Po příjezdu do cíle se naši cyklisté a turisti na chvilku vyděsili, když viděli chatky v areálu, ve kterém vystoupili, naštěstí záhy zjistili, že do chatek si dají pouze kola, ale ubytováni budou na normálních pokojích. První den byl převážně klid a studenti se teprve aklimatizovali v novém prostředí, až na pár výjimečných, kteří se pod dohledem některých profesorů vydali z Kadaně do Lubence na kole. Druhý den dopoledne už na kola museli nasednout všichni nebo se vydat na pěší túru. Právě druhý den byl pro všechny tím nejtěžším, neboť se chodilo i jezdilo jak dopoledne, tak odpoledne. Někteří cyklisti za tento den najezdili i přes 50 kilometrů.

Třetí den počasí moc nepřálo, a tak měli ti, co nejsou na takový pohyb zvyklí, aspoň šanci rozdýchat akcí nabité úterý. Předposlední den, tedy ve čtvrtek, se kromě další pěší túry/vyjížďky na kole odehrál také orientační běh, jehož náplní bylo mimo jiné také naučit se práci s buzolou, což se u silné většiny zúčastněných povedlo. Večer, stejně jako každý jiný, kdy bylo vždy 4 až 5 hodin volného času, se na stolech u jídelny rozdávaly karty UNO i prší, a v jídelně si pak třídy porovnávaly své znalosti v “Hospodském kvízu”.

K pátečnímu ránu už měli téměř všichni aspoň částečně zabaleno a jistě se šourali na poslední snídani se svými spolužáky. Přibližně v 10 hodin dopoledne pak nasedli všichni do autobusu, a kromě desítek najetých (nebo nachozených) kilometrů z Chýše nebo třeba Kryr či Valče si s sebou v autobuse odvezli také spoustu vzpomínek, nějaké špatné, ale především ty dobré.

Pavel Neubauer