Den 28. října slavíme nejdůležitější státní svátek našeho národa. Často se soustředíme na formální oslavy jednoho dne a zapomínáme na to, že svátek nemáme kvůli volnu, ale z důvodu připomenutí si zásad a idejí, které existenci demokratického státu provází.

Po pádu komunismu jeden z našich nejvýznamnějších představitelů řekl, že naším vyšším cílem je stát se členem “rodiny člověka”. Sám řekl, že je to cesta, kterou lidstvo asi nikdy nedosáhne, ale to neznamená, že se nemá snažit. Máme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Máme cítit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání – má-li být mravné – je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Tím, co nám bude říkat, zda konáme dobře, se nazývá lidské svědomí.

Současná krize je největší krizí našeho státu za posledních 30 let s důsledky, které přetrvají jednu celou generaci. Krize není jen o počtu nemocných, ale také je krizí důvěry v naše představitele, stát a v sebe sama. Ztráta důvěry ohrožuje životy našich nejbližších a v mnoha případech i životy bere. Proto my všichni musíme přijmout odpovědnost za své chování a pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují. Nejsou to jen staří a nemocní lidé, ale jsou to i zdravotní sestry a lékaři, učitelé, živnostníci, děti bez rodičů nebo žijící v prostředí, které jim neumožňuje plnohodnotné vzdělávání.

Jsem vděčný, že jsem ředitelem studentů a učitelů, kteří si svoji odpovědnost uvědomují a od začátku se snaží pomáhat lidem, které třeba ani neznají. Učitelům, že se odpovědně vrhli na distanční výuku a našim studentům, že se přes všechny problémy snaží distanční výuku zvládnout. Nikdo v jejich věku od nich neočekával takovou míru odpovědnosti za svoji výuku, jako mají právě teď. Přesto tuto odpovědnost přijali a snaží se ji naplňovat. Právě oni nejvíce naplňují význam dnešního svátku a dávají mu smysl.

Tomáš Oršulák