Je 20. ledna ráno a ulice Školní se pomalu začíná plnit studenty a jejich rodiči. Jedeme totiž na lyžařský výcvikový kurz na Klínovec. Já právě vystupuji z auta a potkávám mnoho neznámých tváří, chvíli jen překvapeně koukám a po pár vteřinách si uvědomím, že nejede pouze má třída 1. A, ale i kvinta a pár lidí z 2. ročníku. Za nepatrnou chvíli už se plní autobus a začíná cesta plná zážitků. Nejedeme ani hodinku, když míjíme náš hotel s názvem 4Star. Jsme všichni mile překvapeni, když zjišťujeme, že se hotel nachází jen pár desítek metrů od sjezdovek. Asi si dovedete představit, jak lyžařský kurz probíhá, takže vás nechci zatěžovat prostými fakty. Ale pár zajímavých a příjemných zážitků by se našlo, proto vás s nimi chci seznámit.

Hned první večer nás navštívil pan Mašek, horský záchranář, jenž nás seznamuje se svou profesí. Musím říci, že je velmi skromný a milý. Po pár hodinách je tu druhý den a po celodenním lyžování sledujeme večer film o carvingovém lyžování, který se nám příliš nelíbí, neboť kvalita filmu je z roku raz dva (asi je těžké se nám zavděčit). S dalším dnem nepřišlo jen lyžování, ale také zima a mlha, která zahaluje údolí do bílé tmy. Počasí nás neodrazuje a odpoledne se vydáváme do Oberwiesentalu, kde si nakupujeme zásoby dobrot. Čtvrtek je ve znamení celodenního lyžování, v podvečer máme za úkol zinscenovat situaci, ve které si ověřujeme naše znalosti o první pomoci. Přišel pátek a s ním i poslední lyžování. Já už jsem nervózní z toho, že jsem ještě s nikým neudělala rozhovor, který máme udělat k naší reportáži z kurzu. V tom si sedám na lanovku vedle Markéty Tudorové, naší instruktorky lyžování a využívám situace. Náš rozhovor je velice přirozený a tady je pár otázek a odpovědí.

Jak se ti tu líbí?

„Líbí se mi tu moc. Lyžování miluji, akorát už jsem trochu unavená. Lyžuji už 6 dní v kuse a o víkendu ještě dělám instruktora na Božím Daru, takže je to náročnější, ale jsem tu ráda.“

Nepřijde ti zvláštní být tu jako instruktorka?

„Už jsem tady druhým rokem. Minulý rok to bylo trošku zvláštní, ale letos je to v pohodě. Samozřejmě je mi nepříjemné okřikovat studenty, kteří jsou v podstatě stejně staří jako já, ale někdy to jinak nejde, navíc, jak jsem zmiňovala, dělám instruktora, takže jsem zvyklá na leccos.“

Co říkáš na sjezdovky a celkově zdejší lyžařský areál?

„Abych byla upřímná, moc ráda sem nejezdím. Přijde mi, že je to tu hodně drahé a kvalita sjezdovek tomu neodpovídá. Taky je na sjezdovkách spousta lidí a nepomáhá ani brzké vstávání.“

Jak jsi spokojená s našimi výkony?

„Ze začátku jste byli nejistí, ale teď už jezdíte s přehledem a moc hezky. Jste šikovní, jezdit v tomhle terénu není jednoduché“, pochválila nás Markéta.

Lucie Řimnáčová, 1. A