Studenty septimy a třetího ročníku dnes čekalo setkání se zajímavým a milým hostem – panem Ladislavem Krejzou z Jirkova. Přijal naše pozvání v rámci projektu Příběhy bezpráví, které organizuje společnost Člověk v tísni. Před jeho příjezdem jsme zhlédli dva dokumenty – „Právě se vracím z Hradu“ Karla Strachoty a „Jan Masaryk a Třetí republika“ Pavla Kosatíka.

Pro pana Krejzu je typický životní nadhled a optimismus. Komunisté ho zavřeli, když mu bylo 23 let a on na dobu strávenou v lágrech (nejdéle na Bytízu) vzpomíná především jako na vysokou školu života, která mu přinesla setkání s armádními generály, vědci, kněžími, bratry ze skautu… Jmenovitě vzpomínal zejména na skauta Františka Zahrádku, katolického básníka Zdeňka Rotrekla a nebo profesora filologie Poláka. Mluvil o tom, že když je člověku mezi dvaceti a třiceti lety, bere život jako jedno velké dobrodružství, ve kterém chce především obstát se ctí. Obzvlášť tehdy, když má jako jednu z nejvyšších životních hodnot svobodu. Přečkat tvrdé roky mu (podobně jako mnohým dalším) pomáhala víra v Boha. Bez záště vzpomínal na to, jak mu vyšetřovatel dával do „kávy“ drogu, aby byl při výslechu sdílnější, na několikerou korekci na Bytízu, za kterou si musel navíc zaplatit… Stopy smutku byly ale patrné, když mluvil o tom, že nikdo z těch, kteří se na mučení a ponižování politických vězňů podíleli, nebyl po r. 1989 potrestán, ba naopak – většina se dožila vysokého věku zajištěna vysokými státními výsluhami. Jako příklad uváděl Aloise Grebeníčka. S velkou naléhavostí se pan Krejza několikrát obracel ke studentům s tím, aby si svoji svobodu chránili a snažili se být aktivními občany, kteří se nebojí ozvat.

Podrobnější vyprávění si můžete přečíst na webu Paměti národa: http://www.pametnaroda.cz/witness/index/id/539?locale=cs_CZ

Marcela Svejkovská