Studenti kvinty a 1. B a zájemci z klubu Salón se v pondělí 26. října zúčastnili besedy o  postoloprtském masakru. Jde o téma bolestné, často opomíjené, zkreslované a mnohdy i  záměrně vytěsňované z veřejné paměti.

Dlouhodobě se mu věnuje Petr Zemánek, vystudovaný právník, učitel na Gymnáziu Jana Keplera a také kastelán hradů Žebrák a Točník. Od roku 2020 organizuje studentský připomínkový pochod, do něhož se postupně zapojili nejen jeho studenti, ale také gymnazisté z Loun, Kadaně, Chomutova a Žatce.

Petr Zemánek studentům přiblížil, jak se k tématu postoloprtského masakru dostal a s jakými překážkami se při jeho zkoumání setkával. Hovořil o hledání pamětníků, navazování kontaktů i natáčení rozhovorů s lidmi, jejichž vzpomínky pomáhají rekonstruovat tragické události poválečných týdnů. Zmínil také obtíže, na které narážel přímo v Postoloprtech, kde vzpomínání na minulost dodnes vyvolává rozpaky i odmítavé postoje. Prostřednictvím knihy Dušana Hamšíka Génius průměrnosti se vrátil také k nástupu Adolfa Hitlera k moci a ukázal, jak důležité je porozumět mechanismům, které umožňují vzestup autoritářských režimů.

Vojtěch Michalák, student politologie a jeden z organizátorů pochodu, letos natočil dokumentární film, v němž propojuje vzpomínky pamětníků, historické souvislosti i  kontroverze, které toto téma dodnes vyvolává. Spravuje také webové stránky Nadačního fondu Postoloprty 1945, jehož cílem je „vzdělávání a připomínání největšího známého a  zbytečného masakru civilistů v Evropě od konce druhé světové války do masakru v bosenské Srebrenici“.

Po promítnutí filmu přiblížil události, které se na Postoloprtsku odehrály bezprostředně po skončení druhé světové války. Věnoval se okolnostem internace a vraždění německého civilního obyvatelstva, na němž se podíleli také příslušníci československé armády. Představil konkrétní místa spojená s těmito událostmi – postoloprtská kasárna, Levonickou a  Postoloprtskou bažantnici. Značnou pozornost věnoval rovněž nedávnému nálezu lidských ostatků v prostoru bývalých kasáren, možnostem dalšího vyšetřování i mediálnímu ohlasu této události. Prostřednictvím konkrétních reakcí z veřejné diskuse ukázal, jak silné emoce postoloprtský masakr dodnes vyvolává a jak obtížné může být vyrovnávání se s temnými stránkami vlastní historie.

Beseda tak nebyla jen připomínkou tragických událostí roku 1945, ale také příležitostí přemýšlet o tom, jak vzniká a proměňuje se historická paměť, proč některé události zůstávají na okraji veřejného zájmu a jak obtížné bývá přijmout odpovědnost za násilí páchané vlastními předky.

Marcela Svejkovská, Monika Kubová