Co mají společného pomníky historických osobností, manipulace s daty na mapách, podpora vzdělávání, dezinformační kampaně fosilních korporací, kadaňské odmítání gregoriánského kalendáře a touha politiků ovládat veřejnost?

Kadaňský Kirwitzerův den má vzácnou schopnost: dokáže v několika hodinách propojit staletí způsobem, který člověku nedovolí zůstat v pasivní roli pouhého posluchače.

Program otevřel Josef Märc historickou sondou do podivuhodného „druhého života“ Josefa II. Osvícenský reformátor, kterého venkovský lid uctíval za zrušení nevolnictví, se o století později stal bronzovým symbolem nacionálních třenic, aby nakonec jeho sochy mizely pod plachtami a úředními paragrafy nově zrozené první republiky. Pohnutý osud kadaňského pomníku byl dokonalou připomínkou toho, jak vrtkavá a selektivní bývá lidská i politická paměť.

Od historických reflexí posunul debatu k palčivým planetárním souvislostem Daniel Kortus. Publikum provedl vývojem fyzikálních objevů skleníkového jevu od 19. století až po nekompromisní data současných satelitů a monitorovacích stanic. Zároveň s břitkým vhledem odkryl mechanismy dezinformačních narativů fosilního průmyslu a připomněl fakt, že podobnou situací si již společnost prošla při boji proti kouření.

Na práci s daty a realitou navázal další přednášející. Ukázal, že moderní mapa dávno není jen statickým archem papíru, ale modelem reality, který může tříbit úsudek stejně snadno, jako jím manipulovat. Letecké skenování, družicová spektra a laserový rentgen LiDARu obnažily vrstvy krajiny v okolí Kadaně a Nechranic – a zdůraznily, že ačkoliv dnes disponujeme největším objemem dat v dějinách civilizace, skutečnou hodnotu má teprve schopnost tyto informace kriticky číst a správně interpretovat.

Celý tematickývečer završil starosta města Kadaně Jan Losenický vyprávěním o samotném Václavu Pantaleonu Kirwitzerovi. Příběh kadaňského rodáka, který z břehů Ohře doputoval s dalekohledem a matematickým nadáním až na dvůr čínských císařů, připomněl dobu, kdy i samotné počítání času a lokální odmítání gregoriánského kalendáře bylo mocenským bojem – a že i v Kadani byly doby, kdy se věda odmítala ve prospěch politického boje.

Odpověď na úvodní otázku je prostá: ať už jde o bronzové sochy, účelová data korporací, barvy na mapách, nebo popírání vědeckých poznatků, vždy jde o tentýž zápas – boj o definici reality a kontrolu nad naším vnímáním světa. Od jezuitských tubusů až po orbitální data programu Copernicus potvrdil letošní ročník jediné: svobodná věda, otevřená data a kvalitní vzdělání jsou naší nejspolehlivější obranou proti jakékoli manipulaci.

Na závěr bylo připraveno i astronomické pozorování, které se bohužel kvůli počasí neuskutečnilo.

Spolu s Gymnáziem Kadaň akci organizovalo a velké poděkování patří Kulturnímu zařízení v Kadani a její součástí Městskému muzeu v Kadani, a protože za vším jsou vždy lidé, tak konkrétně paní ředitelce Janě Čechové, Lucii Bakalářové a Petru Liebscherovi za finanční a materiální zajištění, díky němuž se tato inspirativní akce mohla uskutečnit.

Tomáš Oršulák