Páteční dopoledne 2. října strávila kadaňská septima spolu se dvěma třídami žateckých gymnazistů na vzdělávacím projektu “Vysídlení/Dosídlení”. Akce připravená a pořádaná Pamětí národa probíhala v synagoze a rabínském domě v Žatci a na studenty čekal bohatý program. Vyslechli si přednášku historika Jiřího Kopici o poválečném vysidlování a dosidlování Žatecka a Kadaňska, zhlédli nový tematický dokumentární film “Na brzkou shledanou!”, po kterém následovala jeho reflexe vedená Zdeňkou Kučerovou z karlovarské pobočky Paměti národa, a poté studenti v menších skupinách absolvovali dva workshopy. Jeden se věnoval vzpomínkám a deníkovým záznamům Evy Roubíčkové, žatecké rodačky, někdejší studentky místního gymnázia a dcery profesora latiny a řečtiny, jež se spolu s rodinou stala terčem protižidovské nenávisti a která válku z rodiny přežila jako jediná. Lektorka Dagmar Erbenová se spolu s účastníky zamýšlela nad tím, co mají s Evou (narozenou roku 1921) společného a čím se odlišují. Zaměřili se na cíle, plány a možnosti jejich realizace. Druhý z workshopů lektorovala Marcela Svejkovská a byl postaven na vzpomínkách Kurta Kempeho, který se narodil roku 1932 v Postoloprtech. Úvodem studenti srovnávali města a vesnice, ve kterých žijí. Hledali shody a rozdíly a zaměřili se na to, co zůstalo. Pak společně promýšleli, jak Kurtův život mohly ovlivňovat události tzv. velkých dějin (velká hospodářská krize, nástup Hitlera k moci v Německu, Mnichovská dohoda, válka, příchod tzv. národních hostů, pochody smrti, postoloprtský masakr…). Následně ve čtyřech skupinách pracovali se čtyřmi Kurtovými vzpomínkami, které pak skládali společně dohromady a zamýšleli se nad tím, co z toho je osobně prožité a o čem se dozvěděl až časem a mohl tak svým zážitkům porozumět. Někteří ze studentů šli 3. června 5. ročník studentského připomínkového pochodu Postoloprty-Žatec a dokázali si tak živěji vybavit zmiňovaná místa.

Děkujeme za možnost účastnit se tohoto projektu Paměti národa a Danielovi Černému a Andree Löblové za poskytnutí krásných historických prostor.

“Jsem ráda, že jsem tu dnes mohla být. Překvapilo mě, jak moc zajímavé to bylo, a myslím si, že tohle téma by se nemělo zamlčet.”

”Je důležité, že se o tom mluví. Dozvěděla jsem se nějaké nové informace, a slyšet to od lidí (i když na videu), kteří to prožili, je podle mě důležité.”

”Přednášky, workshop i celkové téma bylo dobře uchopeno. Celý den se mi líbil a dozvěděl jsem se nové věci, takže dnešní den hodnotím pozitivně.”

”Je důležité si připomenout osudy obětí druhé světové války, holocaustu, poválečného odsunu. Tato akce mi přinesla spoustu nových informací a jsem ráda, že jsem slyšela více příběhů od lidí, kteří tuto dobu zažili. Vzhledem k mým kořenům mi to přišlo i dost osobní.”

”Velmi zajímavé a nové informace. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla více o volyňských Češích, protože jsou to mí předci i o osudech dalších skupin obyvatel. Protože mi to osvětlilo situaci a dalo do kontextu. Workshop byl super a nutil k přemýšlení.”

”Dnešní přednáška a workshop byly velmi zajímavé. Nejvíc se mi líbil film, jelikož ty příběhy byly silné, a bylo to dobře natočené a sestříhané. Dozvěděla jsem se nové věci, za což jsem ráda.”

”Je dobře, že se o tom mluví a snažíte se edukovat lidi. Myslím si, že každý by měl slyšet, co jsme jako Čechoslováci udělali, protože o tom, co dělali Němci, se učí v každé škole.”

Marcela Svejkovská