Ve středu 22. října 2025 uspořádalo Gymnázium v Kadani projektový den k letošnímu výročí konce druhé světové války. Studenti napříč všemi třídami vyššího gymnázia si vybírali z bohatého programu workshopů a přednášek, ve kterých s nimi lektoři a lektorky pracovali s tématy dotýkajícími se historie, totalitarismu, genocid, propagandy a proměn společenského a mediálního obrazu válečných událostí. Součástí byla práce s prameny, rekonstrukce příběhů či rozbor vzpomínek pamětníků. Dílny vedli učitelé, historici, publicisté, dokumentaristé, didaktici, odborníci na mediální vzdělávání. Naše pozvání přijali Martin Šmok, Iva Vachková, Michal Kaderka, Jan Losenický, Josef Märc, Martin Zárybnický, Jan Zdiarský, Jiří Kopica. Z plzeňského Mikulášského gymnázia přijela učitelka Monika Stehlíková se svými studenty, kteří představili své pátrání po osudech Plzeňanů, jejichž životy skončily v Treblince. Z ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně přijelo pět budoucích učitelek, které pro gymnazisty připravily a vedly dva z workshopů. Domácí učitelé Eva Shánělová, Sabina Fejsáková a Dominik Šebek nabídli interaktivní a netradiční dílny. Vedení vlastní lekce s tématem odsunu Němců si zkusili dva studenti a tři studentky dějepisného semináře z oktávy. Všem za jejich nasazení a čas děkujeme.

Velké poděkování patří sponzorům, bez nichž by akce nemohla proběhnout. Jmenovitě to jsou:

Senátorská kancelář – Přemysla Rabase, VH Kominictví Vladan Husařík, TOMAN-inženýrské sítě a. s. Leo Peterka, Lékárna U Zlatého anděla – Podbořany, Rehabilitace Ilona Jesínková – Podbořany, Farmář Tomáš Vaněk – Buškovice, Mgr. Šárka Hlaváčková, ATU-CZ s. r. o. Tomáš a Jitka Urbanovi 

Následující slova a věty jsou studentskými reflexemi, které vypovídají o tom, zda je podobný způsob vzdělávání nosný. Vybírali termíny, které se dosud vyskytují ve veřejném prostoru. Volili klíčová slova k válečné a poválečné době. Rozhodovali se o tom, který workshop je zaujal nejvíce a čím. Zkoušeli formulovat, co je nejvíce překvapilo, co se dozvěděli o sobě a co je napadá v souvislosti s naším dnešním světem.

Projektové dny (nejen dějepisné) mají smysl. Už teď se těším na další. Dozvíme se věci, o kterých se normálně ve škole neučíme. Studentům rozšiřují obzory. Pomáhají nám přemýšlet o věcech z jiných úhlů pohledu. Byla to zábava. Nic jsem neočekával, ale byl jsem mile překvapen. Mohl jsem se vyjádřit, k čemukoliv jsem chtěl a uznal za relevantní, a mému názoru byla věnována pozornost. Projektové dny rozšiřují povědomí o věcech, o kterých se běžně nemluví, nebo se o nich mluví jinak. Byla jsem ráda, že jsme si každý mohli vybrat workshopy a přednášky, které nás zajímaly. Je dobré školní dny občas zpestřit a nechat studenty vybrat, čemu se chtějí sami věnovat. Tenhle projekt ve mně ještě dlouho zůstane. Dneska to bylo super, všechno mě bavilo. Získal jsem nové podněty k přemýšlení. Překvapilo mě, jak rychle to uteklo. Všechno bylo interaktivní a zajímavé. Všichni lektoři měli své workshopy skvěle připravené. Užila jsem si všechny přednášky, i když nejsem moc dějepisně založený člověk. Celý den byl zajímavý, inspirativní a dobře zorganizovaný. V těchto tématech se skrývalo víc, než jsem čekala. Je to nevšední akce, velmi ji uvítám i příští rok. Je to jiná (lepší) forma učení. Čekal jsem, že to bude zajímavý a bylo. Je dobrý o všem hodně diskutovat. Bylo vidět, že všichni lektoři vědí, o čem mluví. Bylo podpořené kritické myšlení v dnešní zběsilé době. Udělejte podobných dnů více. Ale také: Žádný z bloků mě nezaujal. Nebavilo mě to.

Termíny z války, které se vyskytují ve veřejném prostoru: agresor, Benešovy dekrety, diskriminace, holocaust, Hitler, dopady, fašismus, okupace, odsun, kolektivní vina, koncentrační tábory, manipulace, masakry, nacismus, odsun, totalita, ukradené Sudety, uprchlíci, vlastenectví

Klíčová slova: antisemitismus, bolest, cenzura, cyklon B, dehumanizace, dřina, emoce, genocida, ghetto, hrdinové, chaos, kolektivní vina, koncentrák, konflikt, krutost, smrt, smutek, strach, mír, násilí, nelidskost, nespravedlnost, odvaha, nevědomost, propaganda, respekt, obavy, oběti, řád, šoa, udavači, utrpení, úzkost, zbraně, zlo, zrada

Nejvíce se mi líbil workshop…, protože:

Výuka dějepisu a zeměpisu za protektorátu, protože… jsme měli dobré téma a byla to zábava… nejvíce jsme tady diskutovali… velice dobře zorganizované a hodně poučné…

Tělo a mysl pod tlakem, protože… to byla krásná simulace… nebyla to jen teorie… moji dva oblíbení učitelé… dokážeme si představit, v jakém komfortu žijeme… učitelé se perfektně dokázali vžít do svých rolí…Update

Holokaust a odsun, kvůli… zajímavým skupinovým aktivitám… interakci a práci ve skupinách… přednášející s námi hodně spolupracoval… lektor byl srozumitelný…

Naši aneb Příběhy za lejstry… líbilo se mi, že to studenti říkali srozumitelně a s nadšením… studenti z plzeňského gymnázia našli osudy 150 lidí… zaujaly mě jednotlivé příběhy lidí, líbilo se mi, že nám to prezentovali sami studenti…

Milgramův experiment… čeho všeho jsou lidé schopni… nejvíce mě to bavilo… nebylo to nudné… člověk, jakmile je ve společnosti a má opačný názor než všichni, raději souhlasí s ostatními… jakmile má člověk nad sebou nějakou autoritu, poslouchá ji bez ohledu na následky-člověk, který dostává elektrošoky…

Identita… zajímavé bylo vložení jednotlivých životních příběhů… zajímavé příběhy lidí, kteří zažili válku… vnímání svojí identity a to, že ji může určovat někdo jiný… lidé se musí nejprve poznat a pak teprve hodnotit… krásný výklad a pojetí tématu… zajímavý pohled na sebe sama…

Co se stalo v Roudnici… roudnický případ mě nejvíce překvapil… s příběhem jsem dosud nebyla seznámena… protože to bylo opravdu osobní sdělení… byli jsme kolektivně zapojeni, poznali jsme nové lidi a pracovali jsme s opravdovými dokumenty… nevěděl jsem, co očekávat a nakonec to bylo fakt zajímavé…

Mystery box… bavilo mě to… zajímavé životy žen nacistů… krásně zpracované, dozvěděl jsem se asi nejvíce informací… bavila mě práce ve skupině… bylo zajímavé zjišťovat, proč jsou dané věci v boxu a ten moment překvapení, jaká je pravda… vtipné a zábavné zpracování… nutilo nás to více přemýšlet a dohledávat si informace…

Spravedlivá odplata?… výkony studentů… zajímavé a dobře zpracované… hezky podané… pořád nedořešená traumata… obdivuji studenty, kteří do toho šli a byli skvělí…

Sudety aneb Koncentrák jako koncentrák… zajímavé informace o oblasti Sudet, ve které žijeme… kvůli zajímavým a často smutným osudům lidí… nové informace o situaci v Kadani za války… protože ve zmiňované oblasti žiji a myslela jsem si, že ji i dobře znám…

Propaganda v popkultuře… zajímavá témata, o kterých se tolik nemluví… byly nám ukázány filmy se skrytou propagandou… hodně věcí jsem předtím neviděla nebo nevnímala… propagandu lze vložit i do pohádky…

Letecká bitva nad Krušnohořím… byl to velice zajímavý workshop a zajímavé téma… o této bitvě jsem v podstatě nevěděla… výborně podané a vysvětlené… nové a zajímavé informace o našem regionu… přednášející dokázal udržet naši pozornost po celou dobu…

Umění v době války… hodně interaktivní… kvůli výrobě vlastní pohlednice… vytváření koláže… výborně podané a vedené…

Zrada, hrdinství, kolaborace… je důležité připomínat zrádce i hrdiny – chyb zrádců se můžeme vyvarovat a od hrdinů se více učit… proč lidé zrazují… protože zrádci mohou být z jiného pohledu hrdinové… jak se lidi můžou pod tlakem rychle měnit… diskuze na určitě téma, zapojení žáků do hodiny, celkově skvělý přístup a zajímavé zpracování tématu…

Je těžké si vybrat nejlepší workshop, každý z nich byl zajímavý jiným stylem. Všechny workshopy, které jsem si vybrala, byly zajímavé a poučné.

Překvapilo mě…

že Němci utíkali z Německa… jaká byla za války situace v Roudnici nad Labem… tělocvik za protektorátu… kolik lidí mlčelo, nebo jen přihlíželo, i když věděli, co se děje… jak brutální byl odsun Němců… zajímavá témata, o kterých se nemluví zas až tak často… Milgramův experiment a zkouška pana Losenického se dvěma studenty… počet letadel nad Krušnohořím… nálepkování druhých lidí, aniž by je znali… že jsme jako Češi byli docela krutí… že může někoho napadnout totéž, co Hitlera… jak silná je masa lidí a jaké to může mít důsledky… herecké výkony pana učitele Šebka… že jsem musel pořád něco dělat, myslel jsem, že budu více poslouchat… že se o těchto tématech málo mluví… že oběti vlastně ani fakticky nemuseli patřit k menšině, za kterou byli považováni… že bylo hodně koncentráků v Německu… kolik souvislostí má minulost s dneškem… že tak blízko Kadaně byla letecká bitva… jak lidi podléhají a jdou s davem… kolik koncentračních táborů existovalo… kolik filmů je spojeno s propagandou… kolik jsem se toho naučil a dozvěděl… nikdo není jen dobrý nebo špatný… jak mohou být lidé nenávistní… ztráta autentičnosti v bývalých Sudetech… názory a nápady spolužáků… Kadaň byla více německá než česká… že mě baví válečná témata… jak si lidé mohou udržovat zájem o historické události a jak je to důležité pro společnost… o tomto tématu toho vím dost, ale pořád zdaleka ne vše… myšlenka, že jsme s odsunem Němců ztratili část své kultury… jak se po 60 letech opět setkali letečtí vojáci jak z Německa tak USA, kteří se v tom roce 1944 chtěli zabít a najednou se oba rozplakali a objali se, protože proti sobě bojovali jenom kvůli válce a ne kvůli osobní nenávisti…

Co jste se dozvěděli o sobě?

… že neumím přeskočit přes kozu… nezvládla bych ty jejich výcviky… každý má jinou identitu… že nemám fyzičku… že samotná válka mě děsí, ale historky s dobrým koncem mě zajímají… někdy mám tendenci brát svobodu a demokracii jako samozřejmost, přitom je to něco, za co lidé museli bojovat… měli bychom o věcech přemýšlet dřív, než je uděláme… měli bychom více vnímat své okolí a tak můžeme podobným hrůzám předejít… dokážu vést konverzaci s úplně cizími lidmi… jak to s námi bylo… soudím lidi podle národnosti… že mě tato témata baví… možná bych se měl více zamyslet nad pohledem druhých na různé věci… že jsou pro mě zajímavé informace o historii oblasti, ve které žiju… že dokážu vytvořit koláž… dosud jsem měla k výuce o druhé světové válce lehký odpor, teď jsem zjistila, že mě to baví… že toho o válce vlastně tolik nevím… špatně zvládám vidět násilí… že mně tato témata přijdou osobně blízká… možný směr svého budoucího vzdělávání… že dokážu vyjít ze své komfortní zóny a účastnit se i náročných sportovních a experimentálních workshopů… že na všechno koukám jenom z jednoho úhlu… že dříve bych většinu propagandy ve filmech nepoznala a teď už ano… nevíme, kdo jsme, dokud si neuvědomíme, kým se cítíme být… že nevím moc o historii svého regionu… ani zdaleka bych si nedokázala představit projít něčím podobným…

Co nás v souvislosti s tématy napadá?

Můžeme se ze všeho poučit a nedopustit některé věci, které se děly. Jsem vděčná, že žiju bez války a že mám to, co mám. Uvědomil jsem si, že válka je strašná. Neumím si představit život za války. Měli to opravdu zapotřebí? Většina Čechů stále cítí zášť vůči Němcům. Byla odplata nutná či spravedlivá? Lidi jsou strašně snadno ovlivnitelní. Druhá světová válka nám připomíná, jak důležité je chránit demokracii a lidská práva. Prarodiče o tom vypráví každou návštěvu. Historie není jen minulost. Furt máme tu tendenci jít s davem. Dodnes nás válka ovlivňuje ekonomicky a politicky. Jak křehký je mír a jak důležité je chránit lidská práva. Dosud zdevastované pohraničí. Stav kraje Ústeckého a Karlovarského, menší počet německých obyvatel v republice. Kde zůstala spravedlnost? Lidé se z války nepoučili a někteří si navíc mohou brát inspiraci. Každý může tutéž událost vnímat jinak. Jak mohli takhle zacházet lidé s lidmi? Neměli bychom dopustit to, co dopustili ti před námi. Zůstalo mezigenerační trauma. Žít v té době muselo být hrozně těžké. Nenávidím nacisty. Válka je zlo. Může se to opakovat. Lidi umí být hrozně krutý. Stále přetrvávají předsudky vůči některým národům. Jak důležité je nezůstat jen u faktů a dat, ale přemýšlet o lidských příbězích a morálních dilematech, které doba přinesla. Musíme si dát pozor, abychom se do podobných situací nedostali. Měli bychom si vážit svobody slova, cestování… Dodnes nás ovlivňují stereotypy o Němcích a generační traumata. Měli bychom si víc vážit naší volnosti. Pořád existují lidé, kteří se ztotožňují s nacistickými názory. Jak by to dnes vypadalo, kdyby minulost byla jiná? Je děsivé, jak zpočátku malé události mohou ovlivnit celý svět. Jsem rád, že žiju ve 21. století. Lidstvo je plné nepoučitelných hlupáků. Život je plný utrpení. Válka nás dosud ovlivňuje ve vztazích s jinými zeměmi. Můžeme pochopit naše babičky a dědečky a předcházet tomu zlu. Vojáci, kteří bojovali ve válce, byli taky pouze lidé. Dějiny můžeme vykládat z různých perspektiv. Člověk umírá třikrát, poprvé, když umře, podruhé, když je pohřben a potřetí, když se na něj zapomene. Je hrozně zvláštní zkoušet se vcítit do lidí, kteří zažili válku. V době totality je velmi omezovaná umělecká tvorba. Pro někoho může být stále otevřená otázka v souvislosti s osudy Židů a Němců. Ve válce není všechno jednoznačné. Je to všechno smutné, jsem ráda, že jsem mohla absolvovat tyto přednášky, válka je obecně příšerná. Lidé v davu dělají věci, které by je samotné nenapadly. Musíme být obezřetní, historie se může opakovat! Zhoršená ekonomika pohraničí, zničené historické budovy, psychika pamětníků. Je důležité si ověřovat informace. Na Kadaňsku nebo v Sasku nemáme po odsunu moc vlastní kultury. Ne vše je jenom černé nebo bílé, může tam být i skrytý odstín, který nám je třeba neviditelný. Mír a demokracie nejsou samozřejmost. Ústecko ztratilo část své kultury. Minulost je důležitá pro lepší budoucnost. Ne všechno je takové, jako na první pohled vypadá. Vždy existují dvě strany příběhu. Identita není ustálený pojem. Máme strach z minulosti. Měli bychom být obezřetní, dávat si pozor. Některé věci nejsou úplně dořešené. Nic není černobílé. Nemáme se nechávat slepě ovlivňovat okolím. Mohlo by se něco podobného stát znovu? Kdo je zrádce a kdo je hrdina? Události dvacátého století nekompromisně ovlivnily naše pohledy na mnohá, stále aktuální, témata. Lidstvo je nepoučitelné. Je dobré si připomínat, co se stalo, ale lidstvu nevěřím, čekají nás další možná ještě horší války. Přestože se o válce učíme, zdaleka si nedovedeme představit, co lidé zažívali. Je třeba se mít na pozoru před narůstajícím extremismem. Je možné najít objektivní pravdu ohledně čehokoliv v dějinách, když u pramenů šlo vždy o autorův alespoň trochu ideologicky a morálně zabarvený pohled? Spousta věcí, co se odehrála během války, se může opakovat. Nepředstavitelné, co všechno jsme schopni udělat. Kolik lidí si dovolí dělat nemorální věci, pokud ví, že odpovědnost převezme někdo jiný. Pácháme špatné věci, protože jsme takoví nebo protože máme strach? Když vlastně sledujeme a porovnáváme události dnešní a minulé doby, můžeme vidět nějaké podobnosti a z historie víme, jak rychle se může vše změnit i během pár let. Nikdo není imunní vůči propagandě, musíme být skeptičtí a udržovat si kritické myšlení. Lidé vědí o minulosti a jejích následcích, přesto ji pořád opakují.

Marcela Svejkovská