Jako každý rok v září, jsme se s primou vypravili na exkurzi do Archeoskanzenu Březno u Loun. Tato exkurze má pokaždé u studentů velký úspěch, a navíc nám učitelům velice usnadní práci – v hodinách při výuce pravěku už jen vzpomínáme, co jsme ve skanzenu viděli, jak to fungovalo, k čemu to sloužilo a v co se to vyvinulo.

Nejinak tomu bylo i tentokrát. Protože primánků je hodně, rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna skupina měla program v archeoskanzenu, druhá skupina jela do Loun, podívat se do Jiráskova mlýna. Bohužel jsme letos, kvůli počasí museli vynechat procházku s neandrtálcem. Náhradní program ve mlýně, kam se jen tak někdo nepodívá, stál také za to. Po absolvování programu se skupiny vyměnily, takže nikdo nebyl o nic ochuzen.

Ve skanzenu nás čekalo příjemné přivítání, usazení u ohně a také trocha tvoření. Zjistili jsme, co jsou to hmotné prameny a jak se nimi pracuje. Rozlišili jsme práci archeologů a historiků. Zabubnovali jsme si na repliky pravěkých hudebních nástrojů. Zkusili jsme zrnotěrku i pravěkou vrtačku. Prohlédli jsme si pravěké nástroje a zjistili, proč je doba kamenná pojmenovaná kamenná. Nakrmili jsme prasátka a už nás čekala výměna skupin.

V Jiráskovo mlýně nás čekal zajímavý vstup do světa obilnin a jejich zpracování od pravěku až po současnost. Už víme, co je to válcový mlýn a jak se liší od jiných mlýnů. Dějepis se nám zde trochu prolínal s fyzikou. Prolezli jsme mlýn od sklepa až po půdu a na závěr jsme pouštěli pytle mouky skrz celou budovu po klouzačce, kterou by většina dětí chtěla mít doma.
Pro děti i vyučující byla exkurze rozhodně zážitek a minimálně příští dva měsíce se do něj, alespoň v myšlenkách, budeme během hodin dějepisu ještě vracet.

Eva Shánělová