Každý rok se na podzim kvarta vypraví do nizozemské školy. Výměnné pobyty mají několik cílů, některé se každý rok mění, ale minimálně dva hlavní zůstávají stále stejné. Ten první je spočívá v rozvoji jazykových dovedností a především v praktickém ověření úrovně. Druhý smysl pobytů je v poznávání jiné kultury národa, který od nás sice není prostorově daleko, ale tradice a kulturní rozdíly jistě existují a pro mladé lidi je dobré si vyzkoušet např. jiný způsob stravování, režimu dne či školní výuky.

Naši studenti a studentky týden ubytováni v rodinách žáků nizozemské školy a jedním z principů pobytu je zásada dodržování pravidel nizozemské domácnosti a naopak “adoptivní” rodina se musí o něj či ni celý týden starat. Dopolední program ovšem zajišťuje škola, odpolední a večerní právě rodina. Když pak na jaře přijede nizozemská třída k nám do Kadaně, je to vše přesně naopak.

Letošní rok jsme nově naplnili programem souvisejícím s četbou dvou deníků. Jeden je světoznámý, o Deníku Anny Frankové, žijící v úkrytu v Amsterdamu, slyšel snad skoro každý. Druhý je Deník Helgy Weissové, české židovské dívky, kde se nejdelší část knihy odehrává v Terezíně.

Když jsme tedy s kvartou byli v Nizozemsku, tak jsme se zúčastnili výuky ve třídě s Nizozemci. Byla to docela výzva, protože naše partnerská třída je v programu bilingvní výuky, to znamená, že všechny předměty kromě nizozemštiny, jsou vyučovány v angličtině. Angličtinu tak mají nizozemští spolužáci na velmi vysoké úrovni. Naši studenti se ale dokázali plnohodnotně zapojit do výuky a ponořili se do témat i jazyka do hloubky. Jsme na ně hrdí!

V Nizozemí každý student dostal na týden k užívání kolo. Do školy a ze školy, po městě se dopravovalo výhradně tímto klasickým nizozemským způsobem. A co jsme dělali kromě školy? Hráli jsme bowling a kulečník, byli jsme na výletě v Amsterdamu v domu Anny Frankové. Tam jsme absolvovali workshop, jak jinak než v angličtině. Dále jsme šli na 5D projekci “This is Holland”, kde jsme virtuálně přelétávali nad Holandskem a mohli při tom cítit vůně tulipánových polí nebo na obličeji cítit vodu rozbouřeného oceánu.

Druhá jarní část pobytu se odehrává u nás doma. Úkol pro děti i nás pedagogy je zaujmout tím, co Nizozemci moc neznají. To jsou zejména kopce, a proto jsme je vzali na Úhošť. Zatímco naši spílali nad tímto nápadem, návštěvníci si “hike” očividně velmi užívali. Naše škola má nové ohniště a zázemí pro pečení buřtů a setkávání se při pěkném počasí. Tak jsme toto místo náležitě pokřtili. Studenti a studentky vyrobili a následně pustili na videu tutorial, jak se správně český buřt opéká. Už jsme totiž věděli, že Nizozemci opékání “na pícháku” vůbec neznají. Jeden den ve škole jsme měli vzdělávací, kdy se nám podařilo online spojit s autorkou výše zmiňovaného deníku, Helgou Weissovou. Dnes se jmenuje Helga Hošková, je jí 94 let, je to přeživší holokaustu, přežila Terezín, Osvětim, Freiberg a Mathausen. Při spojení s ní to bylo, jak když se opravdu dotýkáme historie. Mít možnost mluvit s někým, kdo zažil 4 koncentrační tábory a je ochoten to skromně sdílet s mladou generací, je těžko popsatelný zážitek. Helga Weissová s námi komunikovala v angličtině, což je rovněž obdivuhodné.

Na závěr každého pobytu je rozlučková party. Na tu studenti připraví s pomocí rodičů občerstvení. Letošní kvarta extrémně zazářila. Stoly se prohýbaly a na výběr bylo od luxusní žemlovky, dortů a dortíků, řízků, až po třeba delikatesní šneky z listového těsta. Také jsme tančili včetně nás pedagogů.

Jak hodnotím výměnný pobyt?

Letošní kvartu, resp. její třetinu už učím třetím rokem. Je zajímavé pozorovat, jak žáci názorově a znalostně dospívají. Výměnný pobyt byl pro mě katarzí takového poznání. Nejen, že mi jako učiteli angličtiny plesá srdce radostí, když vidím studenty (jindy třeba velmi ostýchavé) běžně a zapáleně mluvit anglicky v různých situacích, ale dělá mi i velkou radost, když vidím, jak dokáží být více samostatní, poradit si zodpovědně sami, jak si více užívají kolektivu, stmelují se, lépe spolu vycházejí, navazují nové kontakty. Víme přece po pandemii, jak jsou tyto schopnosti velmi důležité. Nejhezčí momenty pro mě třeba byly, když jsme my učitelé potkali večer v ulicích naše studenty s těmi nizozemskými ve skupině asi 15 lidí, jak šli na večerní zmrzku a bylo vidět jak jsou všichni spokojení a šťastní. Na chvíli se s námi zastavili, povyprávěli zážitky ze dne. A my učitelé jsme věděli, že ty obavy, které měli na začátku projektu, jsou dávno pryč.

Jsem vděčný také za to, že profesionální kontakty s holandskými učiteli jsou velmi nadstandardní. Při tak velmi vysoké zodpovědnosti je důležitá důvěra, spolehnutí se jeden na druhého, a také vzájemné porozumění. Ne s každým se dá toto zažít, já si vážím, že v tomto projektu, jsou zmiňované aspekty naplněny požehnaně!

Jsem také velmi rád, že se všichni z kvarty chovali ukázkově a bezproblémově. Je to nádhera s takovými dětmi něco podobného prožívat a sdílet společně zážitky.

David Ďulík

Jak to viděli studenti a studentky kvarty?

Na hodině angličtiny byly žáci požádáni o hodnocení výměnného pobytu. Následující řádky jsou tedy překladem jejich vlastních slov.

Můj pobyt v Nizozemí byl úžasný a byla to fakt zábava. Moje rodina v Nizozemí byla velmi přátelská a uměli všichni perfektně anglicky. Jsem vděčná, že jsem se svojí holandskou spolubydlící skvěle vycházela. Obě jsme si to moc užili. Překvapil mě dům Anny Frankové, že tam nebyl skoro žádný nábytek. Ale i tak to bylo zajímavé. Myslím, že ale týden byl málo, lepší by to bylo na dva týdny. Moc se těším, až v dubnu přijedou k nám.

Viki

V Nizozemí se mi líbí. Rodila byla na mě hodná. Starali se o mě. Můj spolubydlící byl trochu praštěněj a vtipnej. Na začátku jsme se trochu styděli, ale pak jsme si to užili. Každý den jsme jezdili do školy na kole. Bylo to jen 10 min. Jednou jsme se Sisi museli jet sami na kole. Ale ztratili jsme se. Navigace nám nějak nepomohla. Pokusili jsme se najít most, ten jsme si pamatovali. Když jsme ho našli, tak už jsme pak cestu poznali.

Feri

Já se tak těšila, ale také jsem se i tak bála. Cesta busem byla dlouhá a když jsme se blížili, začali jsme všichni strachem panikařit. Bála jsem se jak najdu svého spolubydlícího. Když jsem jí našla, tak jsme jeli k nim domů. Celý večer jsme si povídali a poznávali se. Ráno jsem se bála, jaké to bude ve škole. Když jsme se potkali s českými spolužáky, všechno jsme hned probírali, byli jsme v šoku. Všechno bylo úplně jiné a nové. Ale během pobytu jsme se všichni poznali a sblížili a fakt jsme si to hodně užili. Myslím, že mi budou všichni hodně chybět. Má holandská rodina byla tak milá! Bylo to tak krásné tam týden žít. Mají krásně pohodlné domy. Chtěla bych se tam někdy vrátit.

Silvie

A jaké je hodnocení rodičů?

Silvie byla s výměnným pobytem spokojená. Především byla ráda za zdokonalení anglického jazyka, ale i za zkušenost se podívat do Holandska a vidět, jak se žije jinde. A když byli holandští studenti u nás, tak si myslím, že velmi hezky fungovala soudržnost třídy, scházeli se s nimi i mimo školní aktivity a hezky se jim věnovali. Celkově si myslím, že si “sedli”.

Světlana W.

Ohledně pobytu – bylo to moc fajn. Děti si to moc užily, chodily ven a dokonce jely i do ZOO Chomutov. A my rodiče trochu procvičili angličtinu. My jako rodina, jsme měli výlet do Amsterdamu na konci dubna. Po cestě domů jsme navštívili naší girl Iris v Nizozemsku a seznámili se s rodinou Postma.

Oksana K.

Ten náš boy jedl a přidával si svíčkovou, řízky… Prostě jedl českou kuchyni za tři a vypadalo to, že mu i chutná. A pak, že to nejde.

Hana G.