Vladimír Drápal se stal hostem Příběhů bezpráví na kadaňském gymnáziu podruhé (poprvé 23. 11. 2019). Se studenty třetích ročníků mluvil hlavně o svobodě, o jeho vlastní cestě za ní, o přátelích, které potkal a kteří mu už zůstali. O Martinu Jirousovi, Františku Stárkovi, Václavu Havlovi, Daně Němcové, Vratislavu Brabencovi, Pavlu Zajíčkovi, Petrušce Šustrové…
Zvláštní prostor byl věnován tzv. barákům a konkrétně nedaleké Nové Vísce u Prunéřova. Mnoho kadaňských mladých o tomto výjimečném ostrůvku svobody v šílené „normalizační“ době příliš neví. Ostatně i v Kadani bylo několik míst, kde se scházeli „máničky“, mluvilo se o Kotvě a Střelnici, o Marko Linhartovi či sochaři Herbertu Kiszovi (Jirousův přítel). A Kadaň byla zmíněna i ve filmu Karla Strachoty Chceme dýchat!, na který se studenti dívali po besedě.
Po aule putovaly originální výtisk Vokna, obal desky DG 307 a ukázka ze složky, kterou na Vladimíra vedla StB.
Studenti se ptali na nějakou veselou historku (před časem podobné vyslechli od Františka Stárka), na to, jestli byl spokojen s ubíráním naší země po roce 1989, na to, zda a jak všeobecnou radost zkazila válka v Jugoslávii…
Náš dnešní host se dotkl i současného dění, mluvil o statečných v Bělorusku a Rusku, o šílených trestech, kterými je totalitní režimy chtějí umlčet a ostatní zastrašit.
Velký prostor jsme v diskuzi věnovali aktuálnímu protestu Jiřího Gruntoráda (a Johna Boka) proti směšným (nebo žádným) důchodům vyměřeným lidem, kteří byli brutálně vyhnáni ze země (estébácká akce Asanace), nebo kteří nemohli vykonávat své profese a pracovali třeba jako kotelníci či uklízečky. A na druhé straně zaměstnanci StB pobírají důchody nadprůměrné a mají dokonce nárok na výsluhy…
I když povídání bylo chvílemi neveselé, přesto byl jeho závěr povzbuzením: Když žiješ poctivě a „čestně“, tak se to jednou vyplatí přinejmenším tím, že můžeš žít spokojený a šťastný život. A jednou z cest k tomu je mj. vzdělávání a dávání věcí do souvislostí.
Marcela Svejkovská
Vykládal velice osobitě, nebál se. (Patrik)
Nejvíc se mi líbil široký prostor pro otázky, i když mě žádné nenapadly. Celkově to bylo zajímavé a líbily se mi i předměty, které kolovaly. (Lukáš)
Dokázal nás vtáhnout do období komunismu a představit si složité, až nepředstavitelné, situace – např. brutální výslechy. (Julie)
Téma undergroundu a života v něm mě zajímá a mít možnost poslouchat člověka, který to zažil, je výborné. (Ivan)
Na přednášce se mi líbilo, že byla taková méně formální, než jsme zvyklí. (Michal)
Závidím mu jeho zapálení a všeobecnou veselost. (Šimon)
Pan Drápal skoro vždy věděl, co dělá, a jen tak něčeho se nebál. (Bartoloměj)
Myslím, že pan Drápal byl velmi autentický, vše vyznělo mnohem osobněji (asi hlavně kvůli slovníku), a jsem ráda, že nám dobu komunismu přiblížil někdo, kdo si tím sám prošel. Tím myslím, že nebyl malé dítě, ale skutečně ho to ovlivňovalo, protože mu bylo kolem dvaceti. Dost mě např. zaskočilo, že když ho sebrali, tak mu řekli, že se s manželkou může rozloučit a ještě nenarozené dítě uvidí nejdřív, až mu bude pět. (Valerie)
Akce byla podpořena z projektu GYMKA 2024, který je spolufinancován Evropskou unií. Cílem projektu je rozvoj v oblastech, které škola/školské zařízení určí jako prioritní pro svůj rozvoj a budoucí směřování. Registrační číslo projektu: CZ.02.02.XX/00/22_003/0004804
