V pátek 21. dubna skončil letošní výměnný pobyt pro kvartány. Po té, co na podzim naše škola vyrazila do Nizozemska a pobývali jsme týden tam, byla nyní řada na nás. Skupina Nizozemců dorazila již v neděli a pobývala tu 5 dnů. A jak to vlastně celé probíhá? 

První den večer si “matching partners” vyzvedli na autobusovém nádraží svého nizozemského partnera. Protože už se znali z pobytu z podzimu, tak jsme mohli vidět spousty velmi přátelských přivítání. České rodiny našich studentů si pak odvezli své partnery domů, kde celou dobu pobytu bydleli. Naši studenti se postarali, aby se hosté cítili dobře a měli vše potřebné. Většinou to byli právě čeští studenti, kdo obstarávali veškerou komunikaci v rodině. Museli se ujistit, zda jejich partner zná program na následující den, bylo třeba sdělit pravidla domácnosti nebo třeba časy večeře a snídaně. Stalo se, že někteří hosté zapomněli pláštěnku, kartáček nebo nabíječku a tak bylo neustále co řešit. Pro čtrnáctiletého člověka, který většinou doposud musel řešit jen sebe, velká zkušenost. A že to celé probíhalo v angličtině? Pro naše kvartány to opravdu nebyl problém. Možná je ještě občas překvapí, že Netflix English nebo hotelová “Egypt English” není úplně totéž, co běžná komunikace v reálném životě… Ale tyto každodenní challenges je nesmírně bavily,  bylo to vidět při každém setkání s nimi. 

Další den jsme se setkali ve škole, kde naši studenti představili program, Kadaň, Prahu, naše české tradice, výběr hradů a zámků a Krušné hory. Poté jsme si ve městě prohlédli věž a Františkánský klášter. Na jeho zahradách jsme si pak opékali buřty. S opékáním jsme se trefili! Ano, tuhle naší českou klasiku neznali. Jsou zvyklí jen na zaradní grilování. I když jsme se jim snažili vysvětlit, jak se buřt správně opéká, bylo to marné! Chtěli opékat po svém. A když se pak sháněli po majonéze, kterou jsme neměli, už nás nepřekvapilo nic. To, že měly buřty a táborák úspěch bylo poznat na tom, že si někteří hosté opekli několik buřtů. A při závěrečném hodnocení se tato aktivita potkala s velmi kladným hodnocením. 

Jediné co přebilo buřty, byl Karlův most. Klasika, co nikdy nikoho z nás neomrzí. Kochat jsme se mohli při naší návštěvě Prahy, kdy jsme šli po královské cestě. Ještě předtím jsme navštívili Národní muzeum, kde zrovna probíhala výstava Czech Press Photo. Zde jsou vystaveny fotografie z Ukrajiny, z hašení požáru v Českém Švýcarsku nebo z úmrtí britské královny. Uvědomili jsme si, že i když některé události vídáme denně ve zprávách, fotografie je velmi mocná a dokáže přenést sílu okamžiku mnohem intenzivněji. Někteří studenti stáli “jak opaření” a mlčky zírali. Někde ukápla i slza. 

Během společného týdne jsme ještě vylezli na Meluzínu, prohlédli si Boží Dar, také jsme zdolali Úhošť. To vše vymysleli naši kvartáni sami, když jsme v březnu pobyt v ČR plánovali. Trvali na tom, že Nizozemci musí být prostě paf z naší krajiny, když tam mají jen rovinku. A byli!  

Závěrečná rozlučka v tělocvičně, kam studenti donesli vlastnoručně připravené občerstvení byla skvělou party. Ríša, Áďa a Kája zářili svými tanečními schopnostmi a tak jsme je požádali, aby nás trochu něco naučili. Tancovali úplně všichni, Češi i Nizozemci, studenti i učitelé, tancovali i ti, co měli berle! 

Ve volném čase brali naši rodiče nizozemské studenty na výlety nebo společně vařili. Hedvika vzala svou Floor na trénink kajakování na Ohři nebo spolu šli i na zkoušku orchestru. 

Kromě nespočtu hodin přirozené konverzace v angličtině, získání obrovského množství sociálních dovedností, poznání zemí v reálném životě, osvojení mezikulturních rozdílů, došlo možná i k něčemu jinému, k přátelství. Máme zprávy, že někteří rodiče se již domluvili na mezinárodních návštěvách o letních prázdninách.

Fotogalerii najdete zde: https://eu.zonerama.com/GymKa/Album/9703287