V pondělí 19. prosince jsme se zúčastnili s lektorkou Marií Smutnou z organizace Schola Fidentiae zajímavého workshopu, který zorganizovala naše paní učitelka Marcela Svejkovská. Seděli jsme v kroužku a četli jsme nahlas úryvky z knížky Opožděné vzpomínky Evelíny Merové. Povídali jsme si pak o tom, jak se Evelína – Eva – narodila roku 1930 v Praze, až do devíti let prožívala spokojené dětství, které pak přerušila válka a aplikování norimberských zákonů. Z Prahy se dostali do Terezína, odtud do Osvětimi, kde přišla o tatínka i o starší sestru s rodinou. A v dalším koncentračním táboře jí zemřela i maminka, čtrnáctiletá dívka se nemocná, vyčerpaná a s omrzlýma nohama dočkala osvobození, ale protože doma nikoho neměla, adoptoval ji sovětský židovský lékař Mer a po roce 1945 žili v Leningradě. Tady později vystudovala germanistiku, provdala se a narodily se jí děti.

Po četbě z knihy následovala společná hodina, kdy jsme se obě třídy sešly v aule k online besedě se vzácnou pamětnicí. Ta žije od devadesátých let v Praze v malé garsonce, kterou jí pomohl opatřit Václav Havel. Na svůj věk je paní Merová velmi zdatná v práci s počítačem, odpovídala na řadu našich otázek. „Moc se nám to líbilo. Nebyla zahořklá životem. Předávání těchto strašných zkušeností považuje za důležité. Zjistili jsme, co se dělo po holocaustu. Udivilo mě, kolik si toho z tak dávné doby pamatovala a že o tak těžkých věcech vůbec dokázala veřejně mluvit. Na všechny naše otázky nám sice odpověděla stručně, ale zároveň přímo a výstižně. Z dnešní besedy jsem si odnesla, jak náročný byl život po válce, i když se na to často zapomíná.“

studenti kvinty a sexty