Smradlavé ponožky, bolavé nohy, mokré oblečení, pár těch průšvihů a další věci, které nesmí chybět na žádném- uhádnete čem? Ano, hádáte správně – lyžáku.

Náš lyžák byl speciální tím, že jsme poprvé vyjeli do zahraničí, a to hned do rakouských Alp. Ten týden se neobešel bez ztracených učitelek, pochroumaných kolen a nebo nemocného zdravotníka, takže jsme potřebovali i pár Ibalginů.

Vše začalo jednoho nedělního rána, kdy jsme se vydali autobusem Zlatovánek na cestu do Rakouska. Tu jsme zdárně zdolali a tím pádem jsme se mohli hned v pondělí vydat plni nadšení na svah do skiareálu Schladming-Dachstein.

Ačkoliv nám úterní počasí moc do karet nehrálo, i tak jsme se vydali lyžovat a i přes pár pádů jsme si to užili.
Jako další následovala středa. Jestli jste někdy byli na táboře nebo na nějaké celotýdenní školní akci, tak jistě víte, že je středa vždy nejkritičtější den. Proto jeli lyžovat pouze ti, kdo chtěli, a zbytek strávil den procházkou a tvorbou umění ze sněhu (fotky najdete na Facebooku) s naším již vyléčeným zdravotníkem a výtvarkářem v jednom. Další dny už bylo lyžování povinné a dovolím si říct, že to nikomu nevadilo, protože nám konečně začalo přát i počasí. Po horlivém úklidu jsme v sobotu odjeli z Rakouska, a i když trochu zmožení, vrátili jsme se domů s úsměvem na rtech. Myslím si, že můžu za všechny, i za učitelky, které se o nás staraly jako o vlastní a ve velkém nám vyvařovaly, říct, že jsme si lyžák užili, jak nejvíc jsme mohli.

Max Ferenc