Boj studentů a studentek za svobodu a demokracii je zapsán do knihy historie, jejíž příběhy odhodlaných lidí a jejich odvahy utvářely společnost našeho státu. Od počátků odboje v období nacistické okupace přes všechny formy odporu v období totalitního režimu až po moderní demokratickou společnost jsou stoupenci svobody, demokracie a práva vždy tou hlavní silou, jež prolamuje nejpevnější formy útlaku.
Rok 1939 je klíčovým mezníkem či možná pomyslným začátkem této národní stránce naší společnosti. Studenti, mezi nimi i Jan Opletal, vyšli do ulic, aby vzdorovali nacistické okupaci. Opletalova smrt po střelbě nacistických vojáků při studentské demonstraci 28. října se stala symbolickým okamžikem, který podnítil masové protesty a odpor. Jeho oběť se stala součástí pamětí našeho národa, výrazem odhodlání mladých lidí bránit svobodu a lidskou důstojnost i v těžkých časech, kdy byla svoboda v moderní historii poprvé a zcela brutálně ohrožena.
Tento odboj a vzpoura mladých se neomezoval jen na rok 1939. V následujících desetiletích se studenti neustále snažili udržet plamen odporu, ať už během období po válce, nebo v dobách nejtvrdší normalizace po roce 1968. Především protesty během Pražského jara a období normalizace ukázaly, že mladí lidé mají odpor k nespravedlnosti a sílu a odhodlání bojovat i za cenu vysokých obětí. Během sametové revoluce v roce 1989 ještě více zesílil jejich význam, když studenti spolu s intelektuálními elitami probudili národ a umožnili svobodu, kterou dnes každý využíváme a vážíme si ji.
Proto i dnes jako dříve si připomínáme národní hrdiny Jana Palacha a Jana Zajíce, kteří v lednu 1969 položili své životy jako symbol odporu a přesvědčení, že svoboda je nejvyšší hodnota. Palachovo odhodlání inspirovalo generace, ukázalo, že i jeden člověk je schopen změnit směr dějin. Jejich čin se stal nejen mementem, ale zároveň vzorem v boji za demokracii, lidská práva a svobodu, které nelze ustoupit ani v nejtemnějších dobách.
Dnešní doba a její výzvy ukazují, že boj za svobodu je stále živý. Mladí lidé nejenom u nás, ale na celém světě, pokračují v této tradici. Organizují demonstrace za životní prostředí, práva menšin nebo za transparentnost a spravedlnost. Použití moderních technologií a sociálních sítí jim umožňuje spojit síly, vzájemně inspirovat a mobilizovat. Jejich odpor je nejen odkazem minulosti, ale i výzvou pro budoucí generace, že svoboda a demokracie není samozřejmá, ale věčně živá a neustále ohrožená.
Mladí lidé se často stávají hlasem své doby – a právě ona je klíčem k tomu, aby svoboda a demokracie přežila. Její síla spočívá nejen v odvaze a zápalu, ale i v přesvědčení, že hlas a činy každého z nás mají moc změnit svět. Proto je důležité, abychom si stále pamatovali: boj za svobodu a demokracii není pouze minulostí, je věčným posláním, jehož základy jsou pevně postaveny na odhodlání těch, kdo věří, že změna začíná u každého z nás.
Heslo z roku 1989 je tak stále platné… „Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?“
Tomáš Oršulák










