Ve středu 4. června jsme navštívili bývalé hornické město Jáchymov a o jeho dávné slávě se mnohé dozvěděli při prohlídce expozic Královské mincovny a také Štoly č. 1. Průvodci na obou místech se velkou měrou věnovali také poslední smutné historické etapě, která znamenala pro tisíce uvězněných i jejich blízkých nepředstavitelnou tragédii.

Třebaže se hned po uzavření pracovního tábora komunisté na začátku 60. let snažili zahladit stopy, ubikace, koridory, strážní věže a ploty zbourali a na místech utrpení se stavěly chaty, rekreační zařízení a budovaly sjezdovky…, všechno přece nezmizelo. Studenti septimy na několika zastaveních stezky Jáchymovského pekla připomněli svědectví o uvězněných skautech, letcích, farářích, politicích, hokejistech, o nevinných obětech totalitního teroru.

Výuku dějin vnímáme jako hledání souvislostí a porozumění minulosti, návštěvy míst paměti ji doplňují o silný osobní rozměr. V Jáchymově se studentům otevřel jiný pohled na období komunistické totality a umožnil vnímat souvislosti, které při běžné výuce snadno uniknou. Přímý kontakt s pamětí místa je nenahraditelný.

Marcela Svejkovská, Jiří Nebeský

„Krásná procházka… Není znát, že se tam něco takového dělo. Ve štole bylo zajímavé zjišťovat, jak lidé postupem času těžili různé minerály, jak se proměňovaly metody těžby a jak se malé děti musely procpávat štolami a pomáhat.“

„Zdrcující příběhy lidí… kus historie, který se nesmí zapomenout a po generace připomínat, neboť svět je křehký a lehce vše může spadnout zpět. Co se túry týče, cítím všechny svaly v těle. Výlet byl moc hezký. Ve štole jsem stihla vyhladovět, tudíž představa pracovat osm nebo i dvanáct hodin bez přísunu jídla a pití je pro mě nepředstavitelná.“

„Krásný výlet, velmi fajn průvodce ve štole i paní průvodkyně v muzeu. Pro mne bylo překvapením, že prázdný důlní vozík váží 350 kg. Procházka byla příjemná, s „mírným“ stoupáním, ale hlavně krajinou, která je tak úzce spojená s pohnutými osudy mnoha lidí.“

„Výlet se mi moc líbil, dozvěděla jsem se mnoho nových informací, kterým jsem nejprve ani nemohla uvěřit. Průvodci byli milí, procházka tak akorát.“

„Když jsme procházeli dolem, tak jsem měla opravdu zvláštní pocit a nedokázala jsem si vůbec představit podmínky, které vězni museli podstoupit. Procházka byla hezká, ale ty kopce docela zabíjely po tom stání ve štole a v muzeu.“

„Příjemný dojem a spoustu zajímavých míst a věcí, kterých si běžný člověk ani nepovšimne. Pro mě největší překvapení byla délka směny v dole, která mohla být až dvanáct hodin. Také si říkám, kolik lidí se zranilo jenom cestou po schodech!“