Učím (převážně anglický jazyk) a ještě pořád mě to baví. Ne, že bych byla učitelkou celý svůj život, to tedy ne. Nicméně pedagogickou fakultu za sebou mám, to zas ano. Konkrétně tu, která spadá pod Masarykovu univerzitu v Brně, a na ní obory anglický jazyk a literatura + výtvarná výchova.
Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné, a tak, ačkoliv jsem angličtinu vyučovala již za svých studií, po vysoké škole mě to nakonec na dlouhá léta zaválo do novinářské branže, čehož nelituji ani v nejmenším. Byla to skvělá zkušenost, z níž v mnoha ohledech těžím dodnes. Krátké intermezzo na pozici řídící letového provozu sice nestojí až tak moc za řeč, ale o to bylo zábavnější. Nakonec mě ale má původní profese přece jen dostihla a stala se ze mě opět učitelka, tentokrát už na plný úvazek. Práce s mladými lidmi mě nesmírně těší, mám radost, když své studenty vidím růst a den ode dne se zlepšovat. Je to totiž vzájemné – díky nim (a pro ně) se totiž neustále vyvíjím i já.
Ve volném čase se nejraději věnuji své rodině, zahradě a domu. Miluji zvířata, cestování (včetně toho v čase), četbu, fotografování, lyžování, jízdu na koni a také často něco aktivně tvořím. Cokoliv.
Osobní motto (autor neznámý):
“Thank you for being such an important part of my story.”