Včera v Orfeu se odehrála beseda pořádaná kadaňským gymnáziem. Na začátku MUDr. Jan Voráč komentoval ukázku z filmu, který natočil 12. února 1990, když Václav Havel navštívil Kadaň, která vypadala, jako by se přes ni právě přehnala fronta – náměstí plné pobořených domů.

A pak sedm hostů mluvilo o svobodě skrze její nesamozřejmost, s pokorou, moudrostí a velkým smyslem pro humor. Pan farář Čermák o Anežce, světle, svobodě vnitřní. Jaroslav a Věra Stejných o Jezeří, které komunisti málem zbořili, o tom, co nemohli a teď mohou. Petr Hlaváček o Kadani, zahraničním kontextu, o lžích a polopravdách, představil svou novou knihu. Petr Payne o undergroundu, o rozdílu mezi Prahou a periferií (který stále trochu trvá), o tom, jak špatně je mluvit o 70. a 80. letech jako o době “normalizace”, když ve skutečnosti šlo o dobu okupace; přečetl kousek Případu začínajícího faráře. David Vereš o dramatické emigraci na začátku zimy 1989, podobně jako i ostatní o tom, jak tíživě rodinu zasáhla totalita a proč se dnes angažuje v česko – německých vztazích. Jiří Kulhánek o vlivu rodinné výchovy, situaci ve školství, když v 80. letech v K. učil, o tom, jak dlouho trvalo, než lidi přijali a uvěřili, že to takhle dál nejde. A jakou cestu na radnici zvolili, aby Kadaň od 90. let nasměrovali jinam, aby spravili nejen ty domy.

Zajímavé bylo, že se po celou debatu vlastně všichni nějak vyjadřovali zároveň ke své cestě k Bohu. Bylo to pěkné a hodně jsme se nasmáli. I když hovory o současném stavu české politiky a společnosti veselé nebyly.

Děkujeme s Veronikou Kupkovou všem, kdo přišli a pomáhali nám.

Marcela Svejkovská